Jak jsem prožívala druhé těhotenství - shrnutí

27. května 2010 v 22:41 | alenkas |  Moje druhé těhotenství - deníček

Jak jsem prožívala své 2. těhotenství

Moje druhé těhotenství už je minulostí a v postýlce nám teď spinká 17ti denní syn Tomášek, zatímco v ložnici oddychuje jeho starší bráška Honzík, který bude mít 2. června už 25 měsíců.
Pokusím se tedy ohlédnout zpět a shrnout pocity z mého druhého těhotenství a porovnat je s mým předchozím těhotenstvím.
Počátky obou těhotenství jsem prožívala úplně stejně - když jsem poprvé spatřily dvě // na těhotenském testu, tak se mi v obou případech rozbušilo srdce a nemohla jsem tomu ani uvěřit. První těhotenství mi lékař potvrdil až v 9. týdnu, druhé těhotenství mi bylo potvrzeno už na konci 7. týdne. Taky jsem si teď dělala i víc těhotenských testů, abych se ujistila, že čárečka sílí a testy si na památku schovávám. Oproti minulému těhotenství jsem se i pravidelně měřila přes bříško, prsa a boky, abych mohla každý měsíc srovnávat, jak mimčo ve mně roste. No prostě těch rozdílů oproti prvnímu těhotenství bylo víc, ale to hlavní, obrovská radost na počátku, smíšená s obavami, jak to bude u nás vypadat po narození miminka, to bylo prostě stejné.
Ale co se týče těhotenství, tak teď podruhé to bylo úplně jiné než poprvé. Při prvním těhotenství jsem měla spoustu času, protože jsem byla od 10. týdne doma na neschopence kvůli rizikovému prostředí v práci - takže jsem se mohla věnovat jen sama sobě, jít si lehnout, kdykoliv jsem chtěla, přečetla jsem spousty knih a časopisů o těhotenství, na internetu sbírala všechny možné informace a prostě celkově jsem si těhotenství krásně užívala. Žádné nervování (až na občasné výjimky, když mi lítaly hormony), hodně spánku, užívání si každého pohybu v bříšku a hlavně žádné větší těhotenské problémy. Na to prostě nikdy nezapomenu, první těhotenství jsem měla krásné a nakonec se mi narodil i krásný zdravý syn s 3,45 kg a 50 cm :-).
Zato teď podruhé to bylo úplně o něčem jiném. Asi hlavně proto, že máme doma neposedné batole, které musím pořád hlídat, snášet jeho začínající období vzdoru a prosazování sebe, jeho hysterické scény, které nám předvádí, když mu nesplníme něco, co si zamane apod.
Už od začátku druhého těhotenství nebyl moc čas se tak hlídat a pozorovat, každou chvíli jsem musela nosit 12kilové dítě a hlavně jsem se každou chvíli nervovala a vytáčela, protože jsem byla dost vynervovaná jak z hlídání batolete, tak ze samotného těhotenství, kdy jsem byla podrážděnější víc než jindy.
Zatímco u prvního jsem těhotenské nevolnosti skoro nepoznala - jen asi od 10. do 16. týdne mi bylo občas večer na zvracení, ale jinak jsem mohla přes den normálně jíst a pít, tak u tohoto druhého mi začalo být špatně už od 8. týdne a trvalo to celkem 10 týdnů, než mě to nejhorší přešlo. Navíc mi bylo špatně po celý den, nemohla jsem do sebe v určitém období dostat ani jídlo ani pití, aniž bych to vzápětí nevyzvracela, takže mi na to doktor musel napsat v 9. týdnu Torecanové čípky, aby se mi nevolnosti trochu zmírnily a nemusela jsem do nemocnice na kapačky. Naštěstí tak od 12. týdne už jsem nezvracela po každém jídle, ale jenom ráno a večer a mohla jsem už i trochu pít, takže se to dalo už vydržet. A od 18 týdnů jsem konečně přestala zvracet úplně a mohla jsem si začít těhotenství trošku užívat.
Rostoucí bříško jsem měla čas pozorovat spíš po večerech, když Honzík spinkal a už mi ani nepřipadalo důležité shánět nějaké informace o těhotenství, protože už jsem přece jen věděla, o čem to je a i porodu jsem se už tak nebála. Oproti prvnímu těhotenství mi začalo teď bříško růst už ve 12. týdnu, zatímco při Honzíkovi jsem si musela počkat až do 18. týdne, než na mně bylo něco trošku vidět J.
Asi díky nošení Honzíka jsem pak 19. týdnu začala trochu špinit, tak jsem
se musela začít víc šetřit a od té doby to naštěstí bylo dobré. To špinění prý mohl způsobit i zánět, který jsem přeléčila globulemi a pak už bylo vše v pořádku.
Pohlaví miminka jsme si tentokrát nenechali říct předem, zatímco u prvního těhotenství jsme věděli už od 21. týdne, že čekáme chlapečka. Teď jsme si to nechali jako překvapení až do porodu. Moc jsem si přála holčičku, ale spousta lidí mě opět tipovala na chlapečka, takže jsem s tím už tak trošku počítala.
Na kontrole v poradně na konci 30. týdne mi doktor zjistil nízko nasedající placentu a příčnou polohu miminka, takže jsem se musela opět víc šetřit, abych nezačala krvácet a nemusela do nemocnice. Navíc se mi zkracoval a měknul čípek. Tak jsem pevně doufala, že se placenta stihne do porodu ještě posunout nahoru a mimčo se otočí tak jak má, abych mohla rodit hezky v termínu a přirozeně, protože jinak se musí na císaře.
S tím šetřením se byl samozřejmě trošku problém, protože těžko vysvětlím téměř dvouletému dítěti, že ho nemůžu nosit a tahat ho jako dřív. Ale snažila jsem se to omezovat co to jde, abych přece jen nějak sobě ani miminku v bříšku neublížila. Těžší práce za mě dělal manžel anebo mi přišla pomoct mamka, takže to bylo naštěstí v pohodě.
V poradně ve 32+6 tt. jsem naštěstí dozvěděla veselejší zprávy. - naštěstí se placenta i miminko umoudřily a posunuly se do lepší polohy - mimčo už bylo hlavičkou dolů a placenta nasedala prakticky normálně, takže ty největší překážky přirozeného porodu padly. Nález na čípku byl stejný jako minule, takže se to nezhoršilo. Tak jsem doufala, že snad už to do termínu porodu vydržíme.
V další poradně ve 35+6 tt. 28. 4. mě čekalo první natočení ozev srdíčka miminka a mých děložních stahů na kardiotokografu a pak v ordinaci stěry na streptokoka. Tehdy mě pan doktor už naposledy vyšetřil vnitřně a zjistil, že čípek je prostupný na špičku prstu a měkký, ale na porod to prý ještě nevypadá. Podíval se i ultrazvukem na miminko, aby zkontroloval jeho polohu, ale naštěstí už zůstalo hlavičkou dolů. I vše ostatní bylo v pořádku, tak si mě pan doktor pozval na další poradnu už za 9 dnů na 7. 5. ve 37+1 tt.
Od té následující poradny už mě měly čekat jenom kontroly na monitoru po týdnu. To jsem ale netušila, že ta poradna ve 37+1 tt. bude mou poslední v tomto těhotenství. Křivky na monitoru neukazovaly nic, co by nasvědčovalo blížícímu se porodu, i pan doktor si pochvaloval, jak hezky mi ještě poskočilo bříško a jak se nám to hezky vykreslilo. Nahoře jsem už měla 17,5 kg a trošku jsem se hrozila, kolik ještě za ty 3 týdny přiberu. Další poradna mě měla čekat za týden ve 38+1 tt. Ale té už jsem se nedočkala. Termín porodu jsem měla sice až 27. 5. a podle UTZ dokonce až 4. 6., ale příroda se rozhodla jinak.
V noci z neděle na pondělí 10. 5. jsem totiž začala nečekaně rodit. Už v neděli večer jsem cítila pravidelné tvrdnutí bříška a tlaky tam na spodek, ale bez bolesti, takže jsem si nejdřív myslela, že jde o poslíčky. Kolem 23. hodiny se k tvrdnutí bříška přidaly i malé bolesti v podbřišku a když jsem si náhodou změřila intervaly mezi bolestmi, s překvapením jsem zjistila, že je to jen 6 minut. Od půlnoci mi to už bylo jasné - rodíme. Bolesti dost rychle nabíraly na intenzitě a doba mezi nimi se taky rychle zkracovala - 5 minut o půlnoci, 4 minuty o půl jedné a v 1:00 ráno už byly intervaly mezi kontrakcemi po 3 minutách a měla jsem co dělat, abych je rozdýchala. Do porodnice jsme dorazili v 1:40 a to už jsem byla otevřená na 4 prsty. Po propíchnutí plodové vody, která už byla zakalená!, jsem už byla na 5 prstů a tak jsme šli rovnou na porodní sál. Tam jsme se přesunuli asi ve 2:10 a otevřená jsem už byla na 7 prstů. Všechno šlo strašně rychle, ani jsem si nestihla pořádně uvědomovat, že už opravdu rodím. Ve 2:30 jsem už byla na 9 prstů a 10. 5. ve 2:48 vykoukl náš druhý syn Tomášek na svět :-). Vážil 2780 g a měřil 47 cm.
Byla jsem opravdu šťastná, že jsem to zvládla, protože to tlačení bylo tentokrát horší než při prvním porodu. Tomášek měl totiž kolem krku omotanou pupeční šňůru a proto hůř sestupoval, i když už jsem byla otevřená. Ale díky skvělé porodní asistentce i lékařce, která mě rodila, jsem nakonec porodila bez větších problémů. Asistentka mi po celou dobu pomáhala s rozdýcháváním kontrakcí, dýchala se mnou, abych se lépe soustředila a při tlačení mi taky pořád říkala jak a co mám dělat, aby porod proběhl co nejlépe.
Tento druhý porod jsem měla tedy opravdu bleskový - od pravidelných kontrakcí po 5 minutách po narození Tomáška neuběhly ani 3 hodiny.
Na svět si Tomášek trošku pospíšil a porod mě proto dost zaskočil - pořád jsem si myslela, že budu rodit až v termínu a chtěla jsem si tak těhotenství prožít až do konce. Ale vždycky když na mě přijde lítost, že jsem si to bříško nemohla užívat o 3 týdny déle, tak si hned uvědomím, že je na druhou stranu dobře, že příroda to takhle zařídila a raději spustila porod dříve, než aby se Tomáškovi v bříšku něco stalo kvůli té zakalené plodové vodě. Naštěstí Tomášek se narodil v pořádku, jenom nás asi 3. den po porodu začala trápit novorozenecká žloutenka, která se nás držela 14 dnů.
A porovnání s mým prvním porodem? Oproti prvnímu porodu jsem tentokrát nebyla ani nastřižená a měla jsem jen malinkou trhlinku uvnitř, takže i šití proběhlo rychle. Než se vrátil manžel s miminkem z prvního ošetření, tak už byla doktorka hotová. Tento porod mi asi vynahradil vše, co jsem si vytrpěla při prvním porodu, kdy jsem byla hodně potrhaná a doktor mě šil ¾ hodiny, pak jsem musela mít v sobě 2 dny drény, takže jsem si nemohla ani sednout, lehnout a chůze mi taky dělala dost problémy. Šití jsem pak cítila ještě celý měsíc po porodu a dobré 2 týdny jsem nemohla sedět bez kruhu.
Tentokrát jsem mohla už první den normálně sedět bez kruhu, ohýbat se i vstávat z postele mi taky nedělalo žádné problémy.

Tomášek se narodil ve 37+4 tt. s porodní váhou 2780 g a délkou 47 cm.
Z porodnice jsme odcházeli s váhou 2640 g, ale i přes žloutenku byl Tomášek šikulka a dokázal si při kojení vypít tolik, aby přibíral. Na prvním převážení v 9 dnech už Tomášek vážil 2820 g a měřil 48 cm a na druhém převážení v 15 dnech vážil už 3040 g a měřil 49 cm J. Na třetím převážení ve 4 týdnech už Tomášek vážil 3530 g a měřil 50 cm :-).
Na tento porod vzpomínám jako na nádherný zážitek a tou největší odměnou za prožitou bolest je pro mě stejně jako před 2 lety zdravé miminko.
Podrobněji se o mém druhém porodu rozepisuju v samostatném článku Můj krásný druhý porod.
A co říct závěrem?
I když bylo toto těhotenství oproti prvnímu hlavně psychicky náročnější, stejně jsem se snažila užívat si každého dne s bříškem, protože to bylo pravděpodobně moje poslední těhotenství a já už teď můžu na bříško jenom vzpomínat. A stejně to prostě bylo krásné být těhotná, uvědomovat si, že ve mě roste nový život, což považuju za ten největší zázrak, co může být :-).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 plus size wedding gowns plus size wedding gowns | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 12:24 | Reagovat

There is no fool like an old fool. - German Proverb
http://www.speakdress.com

2 rothery rothery | Web | 28. září 2016 v 8:58 | Reagovat

ověřene nebankovní půjčky :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama