Můj druhý porod

21. května 2010 v 10:04 | alenkas |  Porod

Můj krásný druhý porod

15. Květen 2010, 5 dnů po porodu

tak jak jsem slíbila, dostávám se konečně k tomu, abych vám podrobně popsala můj druhý porod Smiling. Předem upozorňuji, že to bude asi delší čtení, tak k tomu bude potřeba více času Smiling.
Začnu tedy od začátku.
Ještě před týdnem v sobotu 8. 5. mě ve snu nenapadlo, že bych se za 2 dny měla stát podruhé maminkou. Kontrola v poradně u mého gynekologa v pátek 7. 4., kdy jsem byla 37+1 tt., dopadla dobře - na monitoru KTG nebyly žádné větší stahy dělohy a i miminku se vedlo dobře. Doktor si ještě pochvaloval, jak hezky se nám to vykreslilo a při loučení mi řekl, že si myslí, že se za týden ještě uvidíme. Taky jsem v to doufala, protože jsem si přála donosit miminko hezky do termínu. Nejen proto, že jsme potřebovali doma dochystat spoustu věcí, na které doposud nebyly peníze a museli jsme čekat, až mi přijdou peníze ze stavebního spoření, ale taky proto, že jsem si chtěla bříška a pohybů v něm užívat co nejdéle, protože šlo nejspíš o moje poslední těhotenství Sad.
Jenže člověk míní, život mění Smiling. Spousta maminek si tady přeje mít miminka už co nejdřív u sebe a potom třeba i přenášejí a já, která chtěla mít naopak co nejdéle bříško, jsem naopak začala zcela nečekaně rodit už v noci z neděle na pondělí 10. 5. A přitom tomu ani nic nenasvědčovalo. Tu neděli jsme ještě využili krásného počasí a nachodili v něm s Honzíkem spoustu jarních kilometrů na procházce dopoledne i odpoledne. Odpoledne se v jednom parku konala oslava Dne matek, tak jsme se tam zašli s Honzíkem a mými rodiči podívat. To jsem ještě netušila, že bych o pár hodin později měla začít rodit. Jenom jsem při chůzi cítila, jak mimčo tlačí na močák a chtělo se mi častěji čurat, ale to jsem považovala za normální.
Po návratu domů (bylo kolem půl sedmé večer) jsem si ale začala uvědomovat takové zvláštní tlaky dole v pochvě, jako bych to měla dostat, ale bylo to dost slabé. Občas mi ztvrdlo bříško a tak jsem si říkala, že to budou nejspíš jenom poslíčci a nevěnovala tomu pozornost. Ale ty tlaky tam dole po celý večer neustávaly a když končila Pojišťovna štěstí, uvědomila jsem si, že to bříško mi začíná tvrdnout nějak pravidelně, i když ještě bez bolesti. Začala jsem si to měřit a jednou mi ztvrdlo po 10 minutách, pak po 5 a pak zase po 10 minutách.
Před 23. hodinou jsem si šla lehnout, ale po jedenácté se mi k tomu tvrdnutí bříška začaly přidávat i zatím mírné bolesti v podbřišku připomínající začínající MS. To už jsem trochu zpozorněla, ale pořád jsem se uklidňovala tím, že mě může bolet břicho z cizrnové polévky, kterou jsme ten den měli k obědu Smiling. Taky mi to tak připadalo, jako bych měla zaražené větry, ale jak se o hodinku později ukázalo, o větry rozhodně nešlo Nene .
Od půl dvanácté večer se mi tvrdnutí a bolesti bříška začaly vracet po 6 minutách a bolesti postupně sílily. Od půlnoci už mi to bylo jasné - vypadá to, že budeme rodit, protože bolesti už byly po 5 minutách. Celá rozklepaná jsem vylezla z postele, zašla se vyčurat a ještě si radši počkala, zda se to opravdu opakuje pravidelně. Bohužel to bylo čím dál intenzivnější a tak jsem šla probudit manžela s tím, že pojedeme do porodnice. Byl z toho chudák taky celý zmatený, taky absolutně nepočítal s tím, že bychom už mohli rodit. Pořád se mě ptal, jestli je to fakt ono, jestli to jen nejsou prdy, ale mě už začaly chytat v podbřišku pěkné křeče a to už po 4 minutách, takže bylo jasné, že tohle je něco jiného. Ruce i nohy se mi klepaly ještě když jsem vytáčela číslo na mou mamku a říkala jí, aby k nám přišla pohlídat Honzíčka, že to vypadá, že rodíme. Chudák z toho byla taky celá vyplašená a do čtvrt hodinky byla u nás. Já jsem si zatím stihla ještě umýt hlavu Smiling a oholit se v podpaží. Mezitím se mi intervaly mezi bolestmi zkrátily na 3 minuty a už jsem se musela chytat všeho možného a pěkně to rozdýchávat. Mezi kontrakcemi jsem si rychle chystala kabelku s doklady potřebnými k přijmu do porodnice, dobalovala jsem ještě poslední drobnosti do tašky a přitom jsem si pořád přála, aby to ještě nebylo ono, aby nás ještě poslali domů. Jenže jsem tušila, že moje přání nebude vyslyšeno.
Ve čtvrt na dvě jsme konečně vyjeli z domu - bolesti už jsem měla po 2 minutách a skoro jsem se bála, že porodím ještě v autě, protože jsem měla pocit, že potřebuju na velkou. V Ústí nad Orlicí jsme byli během 10 minut a už cestou z parkoviště do budovy, kde je porodnice, což je asi 100 metrů, jsem musela vydýchat asi troje kontrakce. Rozhodně jsem odmítla jít do 2. patra pěšky, to bych tedy asi neudýchala, tak jsme použili výtah.
Před příjmem čekal už jeden tatínek, u kterého byla zrovna jeho partnerka, které sice odtekla voda, ale kontrakce zatím neměla. Tak ji poslali na jeden z volných sálů a mě vzali na příjem. Nejdřív se tedy sestra hned ptala manžela, zda má zaplacený poplatek za přítomnost u porodu a když jí řekl, že ne, tak ho ještě poslala zpátky na vrátnici, aby si to hned zaplatil.
Sestřičce jsem řekla, že mám kontrakce po 2 minutách a když se dozvěděla, že už jsem vícerodička, tak hned zavolala doktorku. Ještě jsem se nejdřív ve sprše musela vyčurat do zkumavky a převléct se do košile.
Pak mě hned doktorka vyšetřila a zjistila, že už jsem na 5 prstů otevřená! To jsem tedy koukala, že to jde tak rychle. Sice nejdřív doktorka navrhla přípravu a klystýr, ale pak se radši rozhodla mi nejdřív propíchnout vak blan, aby mi odtekla plodová voda. Mezitím se mnou sestřičky vyplňovala příjmové papíry, což jsem ani moc nevnímala, co jí říkám, protože mě každou chvilku zaskočily kontrakce a měla jsem co dělat, abych je rozdýchala. Pak mi ještě odebrala krev na krevní obraz, protože si z průkazky vyčetla, že beru železo. Sestřička mi pak píchla asi něco proti krvácení, protože tentokrát jsem po porodu neztratila víc krve než je běžné, takže to bylo super.
Porodní asistentka mi připevnila pásy na monitor a tak jsem ještě do toho poslouchala tlukot srdíčka miminka. Vše bylo v pořádku jen do okamžiku, než jsem dostala další kontrakci. V té chvilce se miminku ozvy srdíčka začaly hodně zpomalovat, což se asistentce vůbec nelíbilo, takže jsem si musela lehnout na bok. Během celé té kontrakce byly ozvy hodně pomalé, ale jak mě opouštěla, tak se to zase zlepšilo. Při další kontrakci nastal ten stejný problém, tak sestřička radši zavolala doktorku. Obě pak koukaly na záznamy z monitoru a asistentka vždycky jen vrtěla hlavou, když viděla, jak se ty ozvy zhoršují.
Doktorka mi tedy propíchla ten vak blan. Vzápětí jsem cítila, jak ze mě začíná vytíkat spousta vody, ale doktorka říkala, že je zkalená Sad. Toho jsem se docela lekla, protože vůbec netuším, že by mi předtím někdy voda odtékala. Sice jsem měla poslední dny silnější vodnatý nažloutlý výtok, ale přisuzovala jsem to normálnímu těhotenskému výtoku. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že bych mohla už tak brzy rodit, pořád jsem doufala, že budu rodit v termínu, když jsem neměla předtím větší problémy. Sice čípek jsem měla zkrácený a měkčí už od 30. týdne, ale doktor mi ještě na poslední vnitřní prohlídce ve 35+6 tt. říkal, že na porod to nevypadá, takže jsem se tím uklidnila.
Po tom propíchnutí vody a zjištění, že je zkalená, už doktorka na nic nečekala a rozhodla, že mě přemístí rovnou na porodní sál bez klystýru, že by se to stejně nestihlo. Mně se v tu chvíli začalo dělat špatně až na zvracení, tak mi rychle sestra přinesla misku a ve chvíli, kdy zrovna za mnou pustili manžela, jsem se ještě vyzvracela Sad. Pak jsme se mohli v pauze mezi kontrakcemi přesunout na porodní sál.
Podotýkám - na příjmu jsme byli v 1:40, na porodní sál jsme se přesunuli ve 2:10 a ve 2:48 byl náš Tomášek na světě Smiling.
Ale ještě se vrátím samozřejmě k porodnímu sálu. Jak jsem si vylezla na porodní křeslo, tak mě asistentka hned napojila na monitor a pak už po celou dobu porodu sledovala ozvy miminka, které se i nadále při každé kontrakci dost zhoršovaly. Tak jsem musela pořád měnit polohy z boku na bok, aby se mimčo trochu probralo, ale moc to nepomáhalo.
Po příchodu na sál už jsem byla otevřená na 7 prstů a za dalších 10 minut už jsem byla na 9 prstů Koulení očima . To bylo ve 2:30. Byl to opravdu mazec, otevírala jsem se rychleji, než stíhalo miminko sestupovat, takže jsem každou kontrakci musela poctivě prodýchávat a nesměla jsem tlačit, abych mu neublížila.
Naštěstí jsem měla opravdu suprovou porodní asistentku - ta mi neuvěřitelně pomáhala s rozdýcháváním kontrakcí, dýchala společně se mnou, abych se mohla soustředit a aby mi to šlo lépe. Fakt super, strašně mi to rozdýchávání pomohlo a opravdu se tak ta bolest snášela o hodně lépe. Navíc jsem ani nebyla tak vyčerpaná jako u prvního porodu, kde mi nikdo moc neradil, jak dýchat a navíc u prvního porodu jsem to rozdýchávala několik hodin, zatímco teď to byl takový fofr, že jsem se ani nestihla moc unavit Smiling.
Ve 2:40 už jsem byla otevřená natolik, abych mohla začít tlačit. Asistentka mi připravila křeslo na porod a v kratičké pauze mezi kontrakcemi mi vysvětlila, jak se mám při tlačení chovat - tedy chytnout se rukama pod koleny, bradu na prsa, zavřít oči, nadechnout se, zadržet dech a tlačit co to jde do konečníku. Pokud by mi docházel dech, tak krátce vydechnout a ještě během té stejné kontrakce zase nadechnout a zatlačit. Tohle mi při prvním porodu taky nikdo neřekl, a tak jsem tenkrát tlačila co to šlo na jedno nadechnutí až do úplného černa před očima, což není dobré. Tentokrát to ale bylo fakt super. Jenže prvních asi 5 kontrakcí, kdy jsem opravdu tlačila, co to šlo, tak mimčo asi ještě nebylo úplně tam, kde mělo být, protože vždycky se jakoby vrátilo o kousek zpět a hlavička prostě nechtěla ven. Navíc mě při tlačení chytaly křeče do kyčle a do nohou, takže jsem musela po chvíli přestat a asistentka mi ty nohy masírovala. Tlačení teď bylo hodně bolestivé, cítila jsem dost nepříjemné pálení, když se protlačovala hlavička a myslela jsem, že se celá roztrhnu. Když to asi po 5 kontrakcích pořád nešlo, tak mi asistentka píchla oxytocin na zesílení stahů a teprve potom jsem začala cítit ty pravé tlakové bolesti.
Od té chvíle už mi šlo tlačit o moc lépe - doktorka i asistentka mě povzbuzovaly a chváliy, že jsem šikulka, že teď je to ono a že už to za chvilku bude. Asistentka v pauzách mezi kontrakcemi, kdy jsem musela dýchat normálně, abych nabrala kyslík, pořád dýchala se mnou a to mi strašně moc pomáhalo. A pak nastala poslední kontrakce, během které už musela hlavička ven - dala jsem do toho vše, zatlačila jsem přesně tak, jak jsem měla, cítila jsem tam dole nepříjemné pálení a strašný tlak. Když byla hlavička tak napůl venku, musela jsem to už prodýchnout, abych měla sílu na dotlačení. A pak už jsem zatlačila naposledy - a už jsem cítila, jak se hlavička protlačila, vzápětí i tělíčko a miminko už bylo venku Smiling . Přepadla mě neskutečná úleva, že jsem to zvládla, protože to bylo fakt náročné.
Hned jsem se koukala, co se nám narodilo, ale doktorka musela nejdřív mimčo trošku rozdýchat - mělo totiž kolem krku omotanou pupeční šňůru, tak proto se mi asi tak špatně tlačilo a navíc si trošku loklo plodové vody. Tak ho rychle odsála a za chviličku už jsem uslyšela ten nádherný zvuk - první pláč našeho miminka Pláč . V tu chvíli jsem byla opět nejšťastnější bytost na celém světě, stejně jako před 2 lety, když se narodil Honzík Smiling.
Manželova první slova, jak miminko uviděl, byla: "Ježiš, to je malinký", ale bylo slyšet, jak je taky naměkko.
Doktorka nám pak oznámila, že se nám narodil chlapeček a já se musela přes slzy štěstí smát a říct: "Tak je to přece pindík". Vůbec ale vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že máme druhého chlapečka, byla jsem tak strašně šťastná a dojatá, že brečím ještě teď, když to píšu a vybavuju si tyto první chvilky po porodu Pláč Smiling .
Pár minut po porodu miminka mi začala odcházet i placenta, vůbec jsem necítila, že ji rodím. Tak aspoň, že i s tímto nenastal žádný problém. Doktorka mně ještě pečlivě promačkala břicho (au au), zda nezůstaly v děloze zbytky placenty, ale vše bylo v pořádku.
Sestřička z novorozeneckého oddělení si pak hned malého na chviličku odnesla, protože měl tu šňůru kolem
krku - tak musela zjistit jeho Apgar skóre a zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Ale po pár minutách mi ho hned
přinesla a dala poprvé na bříško Smiling. Opět mě zaplavil ten nepopsatelný pocit úžasu, údivu, jak je Tomášek malinký, radosti a štěstí, když jsem cítila na svém bříšku to malé tělíčko Smiling. Chtělo se mi fakt brečet a manžel byl taky naměkko. Pozorovala jsem toho našeho chlapečka a úplně jsem byla v úžasu, jak moc je malinký - ty ručičky a nožičky a všechno Smiling. Když byl u mě na bříšku, tak byl hezky potichu, asi se mu to líbilo Smiling.
Po pár minutách, kdy si nás takhle manžel natočil na kameru a vyfotil, si Tomáška opět převzala sestřička a šla ho trochu otřít a zvážit a změřit Smiling. Manžel je šel doprovodit, aby to opět zdokumentoval.
Mě zatím začala doktorka šít, ale oproti prvnímu porodu to tentokrát byla brnkačka. Zatímco
před 2 lety jsem šití vnímala jako snad nejbolestivější část porodu, protože doktor mě šil snad 3/4 hodiny a pořád mu praskaly stehy, tak teď bylo šití hotovo ani ne za 10 minut a to jsem prý teď nebyla ani nastřižená Smiling. Jen prý mám malilinkou trhlinku uvnitř a to je vše. Tak to jsem byla fakt ráda, že tentokrát se mi vyhnou ty nepříjemné problémy s hojením šití Smiling. Asi mi tak chtěl tento rychlý porod vynahradit vše, čím jsem si musela projít před 2 lety Smiling.
Během šití se vrátili z ošetření manžel s miminkem v náručí - bylo tedy už zabalené do zavinovačky, aby neprostydlo, protože je přece jenom malinké. A tak jsem se konečně dozvěděla jeho váhu - 2780 g Smiling. Délku nám řekli až v den propuštění domů, ale napíšu ji sem taky - 47 cm Smiling.
Takže oproti Honzíkovi je to fakt drobeček - Honzík vážil a měřil při porodu 3450 g a 50 cm, tak asi i proto se hůř rodil. Ale hlavní je, že je Tomášek v pořádku Smiling. Sice si na ten svět trošku pospíšil, ale ona ta příroda asi věděla, proč to dělá. Nedovedu si totiž představit, jakou paseku by mohla nadělat ta zkalená plodová voda, kdyby se mi porod takhle krásně sám nerozběhl. Radši si nedomýšlím možné komplikace, které mohly nastat, pokud by miminko bylo v takovém prostředí v bříšku o pár dnů déle Sad.
Asi půl hodiny po porodu, kolem čtvrt na čtyři ráno, mi sestřička přiložila poprvé Tomáška k prsu. Sice se nejdřív trochu kroutil a nechtělo se mu přisát, ale nakonec se to podařilo Smiling
Opět jsem zažívala nádherné pocity štěstí a hrdosti, že jsme to vše zvládli a navíc tak rychle Smiling. Tomášek hezky bumbal nejdřív z jednoho prsu asi 15 minut a pak asi ještě 10 minut z druhého. Pak už toho asi na něj začalo být moc a usnul. Stále jsem ho ale držela v náručí a nemohla se na něj vynadívat - byl tak maličký, ale nádherný Smiling. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že to mám tak rychle za sebou a že to zlatíčko, co držím, mi ještě před pár hodinami leželo hezky v bříšku Smiling.
Na sále jsme strávili spolu s miminkem a manželem 2 hodiny. Ve 4:15 ráno si Tomáška převzal do náruče zase manžel, aby se mohl i on dostatečně nabažit pohledu na svého druhého syna Smiling. Během té doby na sále mě chodila průběžně kontrolovat sestřička a promačkáním bříška tak zjišťovala, jak se zavinuje děloha. Naštěstí šlo vše bez problémů.
Ve 4:45 přišla na sál znovu sestřička, že se budeme pomalu zvedat do sprchy. Malého ještě odvezla na novorozenecké oddělení a pak mě šla zvedat. Nejdřív mi vysvětlila, že nemám dělat prudké pohyby, abych neomdlela, vysvětlila vše potřebné ohledně první péče o miminko a mohli jsme jít do sprchy. Manžel nás tam šel doprovodit. Tentokrát mi bylo výborně, žádné motání hlavy, žádné hučení v uších, nic Smiling. Ve sprše jsem si podle pokynů sestřičky klekla a sprchovala se v kleče, aby mi nebylo špatně. Dokonce se mi i podařilo vyčurat, za což mě sestřička taky pochválila Smiling.
Ze sprchy mě šel ještě manžel doprovodit až ke dveřím na oddělení šestinedělí, dál už nesměl. Tam jsme se rozloučili a sestřička mě doprovodila na pokoj. Přinesla mi tam kromě čaje i nějaké jídlo, abych mohla nabrat síly, ale na to jsem neměla ani pomyšlení. Byla jsem plná všech možných pocitů a těšila se, až mi malého přivezou. Nečekala jsem ani dlouho - po půl hodince, o půl šesté ráno mi Tomáška přivezla sestřička na pokoj a tam už se mnou zůstal až do konce pobytu v porodnici Smiling.
No abych to trošku zkrátila - musím říct, že takový porod bych přála všem nastávajícím maminkám, protože to bylo fakt super. Navíc jsem byla strašně ráda, že už ten první den jsem mohla normálně sedět na židli bez kruhu a vůbec i normálně chodit, ohýbat se atd.
Když si vzpomenu na první dny po mém prvním porodu, tak se to nedá vůbec srovnat. To jsem měla tenkrát v sobě ještě drény, takže sedět ani ležet jsem skoro nemohla a to ani pomocí kruhu, první den jsem strávila spíš v posteli, protože jsem díky větší krevní ztrátě omdlévala a šití jsem cítila ještě měsíc po porodu Sad. Prostě tentokrát jsem si to vynahradila a plně si tak mohla užívat péči o miminko, aniž bych přitom sykala bolestí Smiling.
V porodnici jsme tak byli s Tomáškem od pondělí 10. 5. do pátku 14. 5. - z hlediska mého zdravotního stavu už bychom mohli být propuštěni ve čtvrtek, ale Tomáškovi se od středy začaly zvedat hodnoty novorozenecké žloutenky a tak jsme tam museli zůstat o den déle. Sice jsem Tomáška hodně vystavovala dennímu světlu, ale bohužel sluníčko nesvítilo, tak to moc nepomáhalo. Proto dostal v noci ze čtvrtka na pátek pod sebe modré světýlko, které nahrazovalo denní světlo a tak si mohl spát hezky v teplíčku Smiling. V pátek ráno měl sice ještě pořád hodnoty žloutenky docela vysoké, ale už to bylo v mezích normy na propuštění domů, takže jsme dostali souhlas Smiling.
Tomášek je sice v pořádku, ale díky té žloutence je dost spavý - na kojení ho musím přes den i v noci budit a při kojení mi toho bohužel moc nevypije. Bumbá sotva 5 minut a už spí a víc nechce. Když ho náhodou ještě probudím a znova se napije, tak už je pak přežbrundaný a nadbytečné mlíčko vyblinká. Mlíčko se mi začalo dělat už druhý den večer, během středy se mi nalila prsa a ve čtvrtek už jsem měla co dělat, aby ty těžké koule rozmasírovala Smiling. Mlíčko se mi spouští skoro samo, tak možná proto je Tomášek tak brzy nabumbaný. Sestřičky ho zkusily párkrát zvážit před a po kojení a i když bumbal jen pár minut, tak si za tu chvilku stihl vytáhnout mlíčka víc než dost, takže byly spokojené. Přebytečné mlíčko si mám trošičku odstříkávat do úlevy, mezi kojením přikládat studené obklady a před kojením teplé a hlavně masírovat tvrdá nalitá místa v prsech. Tak doufám, že Tomáška brzy ta žloutenka opustí a že začne bumbat víc.
Z porodní váhy 2780 g trošku spadl na 2640 g při včerejším propuštění, ale to je prý úplně normální. Tak snad to brzy dožene.
V porodnici jsem byla tentokrát moc spokojená s přístupem veškerého personálu - jak na porodním sále, tak na oddělení šestinedělí to bylo prostě super Jednička . Bohužel si nepamatuju jména porodní asistentky ani lékařky, co mě rodily, ale i tak jim musím takto moc poděkovat za skvělou podporou během porodu a za celkovou péči o mě. Opravdu nesrovnatelné s mým prvním porodem, kdy jsem měla trochu smůlu na porodníka. Ale jinak jsem byla i tenkrát s přístupem personálu spokojená.
Úplně nejvíc ale oceňuji přístup a ochotu sestřiček z novorozeneckého oddělení. Myslím, že nejsem jediná, kdo si je nemůže vynachválit Jednička . Všechny sestřičky jsou moc hodné, strašně ochotné se vším pomoci a kdykoliv se vším rády poradí, ukážou jak pečovat o miminko, jak správně kojit atd. Maminky se na ně můžou obrátit s jakýmkoliv problémem a vždy jsou ochotné ho nějak řešit Smiling.
Proto budu i nadále Orlickoústeckou porodnici chválit jak to jde, protože myslím, že takový skvělý přístup personálu si to prostě zaslouží Smiling. Všem maminkám tuto porodnici jen a jen doporučuji, myslím, že tam budou spokojené všechny Smiling.
Uf, to je teda román Koulení očima - už to píšu víc než hodinu a pořád mám něco na srdci Smiling.
Ještě bych se chtěla zmínit trošku o mých pocitech. Začínají mnou pěkně cloumat poporodní hormony - chvilku jsem šťastná, že už mám Tomáška u sebe a že je v pořádku, na druhou stranu musím přiznat, že porod o skoro 3 týdny dřív mě přece jen zaskočil. Pořád jsem počítala s tím, že budu rodit okolo termínu, chtěla jsem si proto ještě užívat bříška a dozařídit vše potřebné - ale jak už jsem psala výše, příroda je naštěstí chytřejší. Sama poznala, že Tomáškovi už by v bříšku nebylo díky té plodovce moc dobře a tak se radši rozhodla rozjet porod Smiling. Tím se vždycky uklidňuju, když na mě přijdou návaly lítosti, kdy mám pocit, že mi někdo to bříško jakoby ukradl minimálně o 2 týdny dřív - můžu být fakt ráda, že je Tomášek v pořádku a že nedošlo k žádným komplikacím. Navíc takový skvělý porod, co jsem teď zažila, si může každá maminka jen přát a tak si vlastně nemám nač stěžovat Smiling. Já si rozhodně nechci stěžovat, to ani náhodou - jak už jsem psala, jsem strašně šťastná. Ale poporodní hormony holt pracují a tak se ve mně mísí mišmaš všech různých pocitů - od radosti, přes lítost atd. Navíc mě trošku svazuje strach z toho, jak to bude probíhat doma, až bude manžel chodit do práce, zda zvládnu pečovat o miminko a k tomu ještě o dvouleté batole atd. atd.... Teď mi hodně pomáhají mí rodiče, Honzíka měli přes týden u sebe a celé dny se mu věnovali, manžel si ho vždycky vyzvedával až navečer. Doma musel totiž na poslední chvíli udělat spoustu úprav pro miminko, pořádně uklidit a tak různě, takže toho měl chudák taky dost.
No zvládly to i jiné maminky, tak to musím zvládnout taky. A věřím, že to půjde, manžel je naštěstí skvělý - vzal si teď týden volno, aby mohl o nás pečovat, vaří obědy a bude se věnovat hodně Honzíkovi, abych měla čas si trošku odpočinout a zvyknout si na nový režim s miminkem Smiling.
Tak ale už opravdu budu končit - myslím, že jsem se vypsala dostatečně ze svých zážitků a pocitů a kdybych si náhodou ještě na něco důležitého vzpomněla, tak to sem vždycky připíšu.
Ještě přiložím nějaké fotečky z porodu a dalších dnů v porodnici, tak snad se mi to povede Smiling.
Pokud jste to některá dočetla až sem, máte můj obdiv za čtenářskou trpělivost Jednička . Jsem totiž strašný psavec, to co mám na duši, musím převádět i na papír, abych to měla všechno hezky zaznamenané Smiling.
Tak ještě přikládám odkaz na video z porodu:
http://www.mojetehotenstvi.cz/video-z-toma-kova-porodu
Tak se mějte všechny moc krásně, užívejte si svá bříška nebo miminka a zase někdy pa Pápá

P.S. Tomášek nám krásně prospívá - na prvním převážení v 9 dnech 18. 5. už vážil 2820 g a měřil 48 cm, takže od propuštění z porodnice přibral za 5 dnů 180 g a vyrostl o 1 cm :-).
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 prom dresses prom dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 10:11 | Reagovat

Wow that's interesting. Good news though, they make easy to use bikini hair removal creams. They work just as good as a wax for women who still want to be clean down there.
http://www.speakdress.com

2 ... ... | 2. ledna 2015 v 11:16 | Reagovat

moc hezky napsaný :-) .. aspoň mě to trochu uklidnilo co mě čeká :D

3 Alena Suchánková Alena Suchánková | 2. ledna 2015 v 16:51 | Reagovat

[2]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama