Tomáškův 17. měsíc

16. října 2011 v 22:37 | alenkas |  Památníček 2. rok
Další měsíc utekl jako voda, Tomášek měl 10. října už 17 měsíců a tak jsem tu opět s jeho deníčkem. Co se tento měsíc u nás stalo nového?

Jak nám Tomášek roste:
Porodní váha: 2780 g (37+3 tt.)
V 6 měsících: 7400 g, délka 67 cm, obvod hlavičky 45 cm
Ve 12,5 měsících (23. 5.): 9400 g, délka 75 cm, OH 47 cm
Ve 14 měsících (12. 7.): 9810 g, délka 76 cm, OH 47 cm
V 15 měsících (16. 8.): 9630 g, délka cca 76 cm
V 16,5 měsících (27. 9.): 10,1 kg, délka cca 77 cm, OH 48 cm
V 17 měsících (18. 10.): doplním až po prohlídce

Zdraví:
Tento měsíc byl hodně ve znamení obíhání po doktorech, tak se to pokusím opět shrnout.
20. září jsem byla s Tomáškem v Ústí na neurologii, kde jsme byli objednaní na kontrolu po 4 měsících. Pan doktor chtěl vidět, zda a jak Tomášek chodí, což viděl moc dobře - Tomášek mu tam pořád lítal po ordinaci, vše ho zajímalo a udržet ho chvíli v klidu byl takřka nadlidský úkol. Jakmile na něj doktor sáhl, tak spustil jako obvykle děsný křik, vzpínal se a vztekal, takže jsem ho během vyšetření musela držet v náručí.
Pan doktor mi pak řekl, že podle všeho to vypadá, že bude Tomášek hyperaktivní, je hodně neklidný a nevydrží chvíli v klidu, ale to se prý ještě uvidí časem, jak poroste. Pohybově naštěstí vše dohnal, akorát při té jeho živosti prý asi nemá moc času na mluvení a tak je jeho řeč zatím chudší než by měla být. Zatím nás tedy ze sledování z neurologie nepropustil, další kontrola nás čeká za půl roku koncem března. Více píšu zde:
http://www.mojetehotenstvi.cz/kontrola-na-neurologii-s-toma-kem-v-16-mes...
27. září jsem byla s Tomáškem na prohlídce u dětské doktorky, která si ho chtěla po měsíci opět převážit a měl být naočkovaný 4. dávkou hexavakcíny a Synflorixu. S váhou tentokrát byla doktorka mnohem spokojenější, protože ukázala už 10,1 kg, což je za měsíc přírustek o 470 g Smiling. Délku sestřička neměřila, ale podle domácího měření u skříně měl Tomášek v 16,5 měsících cca 77 cm. Očkování se ale muselo bohužel odložit kvůli ječnému zrnu na pravém očičku, které Tomáška trápí už od srpna. Mastičky na to pomáhaly vždy jen krátkodobě a pak se mu to zase zhoršilo. U doktorky to měl zrovna ve fázi před prasknutím, takže ho radši nechtěla zatěžovat ještě očkováním, že by se mu mohl udělat nějaký otok apod. Tak se to odložilo až na 18. září, kdy už by to očičko mělo být zahojené. Napsala nám na to jinou mastičku Kanamycin a vypadá to, že snad zabírá. Teď to očičko má Tomášek už o hodně lepší. Více jsem psala zde:
http://www.mojetehotenstvi.cz/16ti-mesicni-kontrola-s-toma-kem-u-detske-...
V úterý 4. října jsem jela do Orlickoústecké nemocnice na neurologii na kontrolní odběry krve, které žádal na poslední kontrole v červenci sám primář. Ve zprávě požadoval kontrolní odběr hladiny lamotriginu, jaterní testy, krevní obraz, minerály a EEG. Na ambulanci jsem ale měla trochu smůlu na sestřičku, která odebírala krev. Nejdřív mi totiž vzala jen jednu ampulku na zjištění hladiny lamotriginu a tím to považovala za odbyté. Když jsem jí pak řekla, že pan primář požadoval v červencové zprávě kompletní odběry krve včetně jaterních testů, protože jsem začala užívat antikoncepci a tak si chtěl zkontrolovat, zda to v kombinaci s antiepileptiky nějak moc nepřetěžuje játra, tak se sestra trochu zarazila, ale tvrdila, že nic takového v žádance nemá. Pak se šla tedy podívat do zprávy a stále mi tvrdila, že tam nic takového není. Přitom vím, že ve zprávě z 13. 7. to doporučení na odběry je tučně napsáno. Jenže sestra asi koukala do zprávy z mimořádného vyšetření koncem července, kde pan primář napsal doporučení na zvýšení dávky hořčíku a že jinak platí doporučení jako při minulém vyšetření i plánovaná kontrola koncem října. Kdyby se ale podívala do té předchozí zprávy, tak by to tam viděla jasně napsané. Ale to už se jí asi nechtělo a hlavně se jí nechtělo přede mnou přiznat, že se spletla. Nakonec mi tedy ty odběry pro jistotu udělala, kdybych měla pravdu já. No snažila se ze mě udělat blbce, ale nakonec tam byla za blbce spíš ona. Více jsem psala zde:
http://www.mojetehotenstvi.cz/moje-nav-teva-neurologie-v-nemocnici-odber...
O 2 dny později 6. října jsem jela do nemocnice na neurologii znovu, tentokrát na EEG vyšetření. Trvalo to asi půl hodinky, během které jsem si krásně odpočinula, až se mi chtělo chvílemi spát Smiling. Jenom jak jsem musela pak zhluboka dýchat nejdřív nosem a pak pusou, tak ke konci dýchání pusou jsem začínala mít pocit jako na omdlení, jak se mi hrnula krev do hlavy. Ale pak už jsem zase měla dýchat normálně a spravilo se to. Pak ještě to blikání světlem taky nebylo moc příjemné, postupně se to zrychlovalo a pak zpomalovalo, ale netrvalo to dlouho.
Výsledky krevních odběrů i EEG se dozvím na kontrole u primáře 26. října. Tak doufám, že to bude v pořádku.
Tak to je snad vše ohledně lítání po doktorech. Teď aktuálně mě spíš začala trápit ještě jedna věc týkající se Tomáška a trošku mě mrzí, že jsem se o tom nezmínila na kontrole na neurologii 20. září. Jenže v té době jsem tomu ještě nevěnovala takovou pozornost a nenapadlo mě, že by mohlo jít o něco vážnějšího. Už asi tak měsíc si občas u Tomáška (dnes má 17 měsíců) všímám, že se při hraní najednou nepřítomně zadívá někam za mě, nereaguje na moje oslovení a jenom kouká. Trvá to tak 10 sekund, pak se z toho probere a hraje si normálně dál, reaguje atd. Nebývá to moc často, zatím jsem si toho všimla v minulých 4 týdnech max. 1 až 2x týdně, ale ne vždycky u něho sedím a ne všechno vidím. Vím, že může jít o obyčejné zadívání se tzv. "do blba", ale hlodá ve mně i trošku strach, jestli to nemůže být příznak epilepsie, tzv. absence. Určitě o tom řeknu za týden u dětské doktorky a ta nás pravděpodobně pošle opět k neurologovi kvůli EEG. Ale stejně pevně doufám, že jde jenom o zakoukání se do prázdna a že to bude v pořádku. Jenže ten červíček ve mně stejně trošku hlodá, zvlášť když se sama s epilepsií léčím, takže budu určitě klidnější, když se u Tomáška nic nenajde a budu vědět, že je v pořádku. Více jsem o tom psala v tomto příspěvku:
http://www.mojetehotenstvi.cz/muze-ockovani-vyvolat-epilepticke-absence

Nové dovednosti:
Tento měsíc opět nedošlo k nějakým větším pokrokům, spíš se Tomášek začal zdokonalovat ve vztekání se, až mi občas připomíná jeho brášku Honzíka. Taky se naučil kousat - věší se mi na nohy a přitom mě kouše anebo se ke mně přitulí tvářičkou, jakože se chce mazlit a najednou mě kousne třeba do nosu nebo do tváře. Tak konkrétněji k několika pokrokům:
12. 9. 2011 - 16 měsíců - začal si trošku "povídat" a používat určité slabiky v různých situacích -
tata - neznamená táta, ale ukazuje "tam"
pápá - zznamená "pálí" - říká to vždy, když se přiblíží k troubě nebo vařiči
baba - znamená "bác", když něco spadne anebo
vava - používá to skoro na vše, co vidí (pejsek, kočička, vlak, auto, ...)
deda - začal říkat teď v 17 měsících a znamená to jak "děda", tak to říká třeba, když vidí dům apod.

Stravovací a spánkový režim:
Tomášek je velikánský jedlík, je neustále při chuti a spapá vše, co se mu dostane pod ruku Smiling. Oproti Honzíkovi není zatím vůbec vybíravý a je vděčný za každé jídlo.
Přestala jsem mu tento měsíc dávat mléčné kaše a začal večer dostávat chleba nebo rohlík namáznutý lučinou nebo nějakou jemnou pomazánkou, k tomu třeba kousek salátové okurky apod. Před spaním mu pak dám napít Nutrilon, který pak pije ještě ráno okolo půl páté.
Spánkový režim zůstal podobný jako minulý měsíc - přes den spinká Tomášek po obědě cca 2 hodiny v kočárku a večer usíná mezi 19:30 až 20. hodinou v postýlce. V noci vydrží spát i 5 hodin v kuse, budí se maximálně kvůli vypadlému dudlíku a pak nad ránem po 4. hodině na Nutrilon. Pak ještě spinká tak do půl osmé, pokud ho bráška nevzbudí dřív.
Co jsme ale před 14 dny změnili, je místnost, kde Tomášek spí. Přesunula jsem ho z pokojíčku, kde máme TV a počítač, do ložnice za Honzíkem. Začal mít totiž čím dál větší problémy s usínáním, protože ho v pokojíku vše rušilo, takže už byl nejvyšší čas to změnit. Sice jsem měla trochu strach, jak to bude probíhat, ale kupodivu ty první večery byly úplně bez problémů. Oba kluky se snažím ukládat před 20. hodinou, přičemž se snažím Honzíkovi vysvětlit, že jak Tomášek vybumbá mlíčko, že už nesmí Honzík nic vykřikovat a musí být potichu, aby mohl bráška usnout. První týden to probíhalo úplně bez problémů, během několika minut bylo v ložnici ticho a tak jsme měli s manželem daleko delší večery než dřív. Jenže teď poslední dny, jak je šeredně a Honzík nemůže kvůli nachlazení chodit moc ven, tudíž nevybíjí energii, tak má večer největší chutě řádit a hulákat, což mi tedy nedělá vůbec radost. Jakmile Tomášek vypije mlíčko, tak si Honzík začne prozpěvovat, vykřikovat apod., čímž samozřejmě Tomáška probere. Ten se hned v postýlce postaví, začne vyhazovat dudlíka, smát se a je po spaní. Honzík pak pořád chodí k jeho postýlce, čímž Tomáška úplně rozptyluje, i když už by jinak Tomášek třeba usnul. Marně Honzíkovi vysvětluju po dobrém i po zlém, ať nedělá naschvály a je potichu, ale má to úplně opačný efekt, protože vždycky začne hulákat ještě víc. No jestli tak budou pokračovat další večery a kluci se budou takhle vzájemně rušit, tak to je přesně to, čeho jsem se bála. V noci se naštěstí neruší, i když chodí Honzík čurat anebo Tomášek kňourá kvůli dudlíku nebo mlíčku.
Zoubky:
19. 9. 2011 - v 16 a 1/4 měsících se Tomáškovi proříznul 9. zoubek - horní stolička (čtyřka) vpravo. Od té doby zatím nic, i když je možné, že to horší usínání poslední noci může být způsobené i dalším zoubkem.

A co Honzík?
No nebudu se moc opakovat, je to pořádný lumpík, který denně zkouší trpělivost a nervy nás všech.
I ve školce si s ním učitelky a děti asi pěkně užijí. Zatím byl ve školce jenom 5x, protože hned začátkem září chytnul rýmu, takže jsem ho tam radši nedávala a jinak ho tam můžu dávat max. 5 dnů v měsíci.
Sice jsem myslela, že by tam mohl i spinkat, ale to kvůli jeho záchvatům vzteku zatím nepřichází v úvahu. Učitelky mají co dělat, aby ho uklidnily tím, že si ho hned po obědě vyzvednu. Strašně jim tam zlobí s jídlem, nechce svačiny ani obědy. I když občas do oběda troškou ďoubne, ale stejně to není žádná sláva. Prý se pořád ušklíbá, že je to fuj, pak se šprajcne, že prostě jíst nebude a začne se šíleně vztekat - lehá si na zem, kope a mlátí kolem sebe a řve tak, až se ho ostatní děti, které zrovna obědvají, skoro bojí Sad.
Nebýt toho jídla, tak se to s ním prý jinak dá vydržet. Ráno si sice trošku stýská, když odejdu, ale za chvíli ho většinou zabaví hračkami a když se mohlo chodit na zahradu na pískoviště, tak tam prý býval úplně hodný. Jen se ale má jít jíst, tak se proměňuje ve vzteklouna. No pořád doufám, že si časem zvykne a nebude předvádět takové scény.
Tento týden měl jít do školky zítra, ale musela jsem mu zase odhlásit oběd, protože je po měsíci opět nastydlý a zatím se mu to moc nelepší. Takže tímto tempem si bude na školku zvykat asi celý rok.
Taky mě Honzík koncem září trošku potrápil, když mě právě při tom Tomášově stěhování do ložnice, rezolutně odmítnul jako spolunocležnici a vyváděl jako šílený při představě, že by s ním v posteli nespinkal tatínek jako dosud. Křičel na mě, že mě nemá rád a že jsem ukřičená, což mi přišlo opravdu líto. Jen proto, že jsem na něho přísnější než taťka a snažím se ho udržet v určitých mezích, jsem hned ta špatnější. Ale brzy jsem se s tím vyrovnala, protože jsem pochopila, že děti v tomto věku mluví hodně impulzivně podle momentální nálady a většinou to, co řeknou, nemyslí doslova. O pár dnů později mi totiž Honzík v jedné vzácné chvilce sám řekl, že mě má rád a dal mi pusinku Srdce . To mě tak zahřálo na dušičce, že se to nedá ani popsat Smiling. Každé takové chvilky si pak o to víc vážím, protože je to pro mě úplná vzácnost. Tatínkovi říká pořád, že ho má rád, takže tomu už to přijde asi jako normální, ale já si toho aspoň o to víc vážím Smiling.
Tak a je to opravdu vše. Příští měsíc na shledanou
Pa Pápá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama